Grafika – Obzory

___________________________________________________________________________________________________________

Série grafik s názvem "Obzory" je o procesu a pocitech z něj. 

Různá místa symbolizují různé momenty a situace, kdy jsem z nějakého důvodu nemohla tvořit, 

a okolí ve mně i přes to (nebo možná proto) zanechalo hluboký otisk.

IMG_2743

v-trave-1

dubaj-1

IMG_2717-1

U-stromu

IMG_2711

Bez-nazvu-1

111tvorba-1

bb

053tvorba1

Load More Loading More…

Je to úplně stejné jako potřeba odpočinku, jídla nebo spánku. Stejně tak naléhavě a vtíravě se jeví touha k uchopení konkrétního barevného tónu (většinou indigové modři), nebo po útrpném zvuku rytí jehly. Prostě se jen dere na povrch.
Proč žít cizí sny, pokud přesně víme, co nás udělá šťastnými v ten daný moment?

Za všechny umělce (a všichni jimi jsme) s potlačovaným “já”, říkám: Dělejte to. Ciťte to, říkejte to. Svým vlastním způsobem.
Mám ve svém okolí, říkám si skromně, pár okruhů přátel a úžasných osobností. Malinká část z nich však tvoří ty, kteří opravdu mají rádi grafiku. 
Grafika. Pojem, pod kterým si každý představí různé věci – umění, postery, nebo prostě jen otisk.
Ale znáte třeba lidi, kterým nedá spát?
Ničí vzhled a krásu rukou i nehtů, i denní režim a kvalitu spánku, a přesto je mi to jedno. Proč by někdo po nocích stříhal durofol či leštil nějakou kovovou desku, ostřil rycí jehlu a dobrovolně si vytvářel na rukou mozoly? Jen proto, aby se nechal překvapit uměleckým dílem, výtiskem, či snad jen obrysem čehosi, co kdysi spatřil ve skicáku a domníval se, že by to vypadalo dobře zvětšené… A nakonec to často odpovídá jen nepovedené grafice, patřící do koše.
A přes to všechno ten proces miluji. Nenávidím. Miluji. Pořád dokola.

A potom, ať už s rytím trávíte všechny své večery, nebo se jí dobrovolně vzdáte a dovolíte si mít normální život, jít ven s kamarády, dělat něco “užitečného”, stejně jen cítíte tu prázdnotu. A všude kolem sebe vídíte ten potenciální “výřez”, zákoutí, nebo krásnou květinu, která by zvěčněná v černočerné tmě tiskařské barvy, byla přeci mnohem krásnější…
Tohle pak člověku moc chybí. Krásu otisku pozná jen ten, kdo si ho pořádně všimne. A kdo si ho doopravdy zamiluje.
Kouzlo okamžiku ocení jen ten, kdo se naučil procítit svět skrze objektiv.
Nádheru ticha té krátké odmlky mezi jednotlivými úseky skladby pocítí jen ten, kdo se úplně oddal zvuku.
Čím je tedy člověk, ne-li tím, k čemu ho srdce táhne?
Všichni jsme tvorové, jsme ti, kdo potřebují tvořit. Nalézání formy sebevyjádření skýtá mnoho překázek, a její nacházení snad ještě více. Avšak držet se na té cestě za to stojí.
Pokud tohle všechno k něčemu cítíš, nic a nikdo tě za nic na světě nesmí předvědčit o tom, že to nedokážeš, že to za to nestojí, že to nikam nevede.

Když potřebuji tvořit, stačí, abych doma řekla” už mě to zas chytá” a můj muž mi okamžitě a s nadšením pomůže vytvořit prostor k tomu, abych v ten den, týden či měsíc existovala jen já a moje tužka. 
Měl by to tak ale mít každý – pokud cítíme, že potřebujeme něco tvořit. Prosím, dovolme si pak jednat bez předsudků. A dovolme to i ostatním, kdo tvoří kolem nás.