Aňáts 
Akvarel na papíře, 2021
Absolutní abstraktní veličiny lze vyjádřit nejlépe pomocí protikladu, který umocňuje ( ticho x zvuk ; studená, oblá x barevná a teplá), a to, že neviditelné lze vyobrazit viditelným, pokud se nechám přenést do světa abstrakce a zaměřuji se na pocity.
Úplné ticho člověk v tomto světě nenajde, jedině snad v sobě samém, v podobě vnitřního klidu, když se oprostí od všeho, a věnuje si klid a čas. Třeba pro tvorbu.
Ticho pro mě znamená osamění, klid. Je dobré, ale i smutné, je to obojí. Je to snaha umlčet sebe sama, zklidit svou mysl. A právě to symbolizují přesuny částic na plátně. Přesuny nálady, energie, myšlenek. Tok myšlenek a jeho postupná kultivace uvnitř sebe sama – než něco řekneme, uděláme.
Zpočátku jsem vycházela z konkrétního pojmu – zářící lampy. Během semestru jsem se postupně odkláněla od realistického objektu. Stejně jako uvnitř lampy nebo zdroje světla, existuje kmitání čehosi uvnitř nás, našich neuronů, pocitů, či vzájemných interakcí.
Stejně jako je zdroj světla připodobněn ke zdroji zvuku jakožto opak ticha a prázdnoty, tak je připodobněn k procesům uvnitř člověka – jeho náladě, která se přetváří, přijímá něco od objektu, který je poblíž.
Tak jako se prostor okolo lampy přizpůsobuje jejímu záření či tmě, tak se prostor uvnitř osoby přizpůsobuje tomu, čím se obklopuje – myšlenkám, které mají zdroj v okolním světě a vzájemné výměně.
Samotný proces malby nakonec sám kultivoval můj prvotní záměr vyjádření ticha. Vznikly jakési studie procesu přesunu částic, výměny (tepla, světla, nálad) koloběhu a vzájemného vlivu.
Zaobírání se tímto tématem mě přivedlo k myšlence týkající se ticha, a tím jsem se dostala k rozuzlení tématu, které jsem hledala na počátku. Celý proces “výměny” můžeme ovlivnit vnitřním klidem. Procesy (ať už v tvorbě, či v myšlenkách) se stabilizují, vytříbí a přinesou nám hlubší vnitřní klid a ticho.
Pokračovala jsem v malbě kompozice vycházející z lampy, na které jsem pracovala v prvním semestru.
Zpočátku jsem si dala za cíl zaměřit se na jiný úhel pohledu, například pomocí velkého přiblížení jakoby pod mikroskopem, nebo naopak z velké vzdálenosti, a dosáhnout tak formy odpovídající hluku (blíž = hlasitě) nebo tichu (dál = plošně, tiše).
Dalším záměrem bylo vytříbit modelování plasticity v obrazech, a usilovnější přemýšlení o barvách a jejich významu. V neposlední řadě jsem se snažila také o omezení používání linek v obrazech.
